Časopis Barbar – Vladislav Nadberežný multifunkční

přepis rozhovoru s Vladislavem Nadberežným pro letní speciál časopisu Barbar, srpen 2016

Pracuje v rodinné tiskárně Inpress, působí v několika hospodářských komorách,
podporuje řadu sociálních projektů, je v řadě komisí. Do toho má čtyři děti.
Nedostatek času? Kdeže, teď se rozhodl, že vstoupí do politiky. Vladislav Nadberežný
je buldozer, který si dokáže přiznat chyby a má vize. A k tomu energii jít si za svým.
TEXT: JAN ŠTIFTER
FOTO: ARCHIV


Když tiskárna začínala, bylo vám
deset. Kdy jste začal tátovi koukat
pod ruku?
S bráchou jsme u toho stáli od začátku,
trávili jsme tady brigády, byl to náš druhý
domov. Ale za skutečný přínos pro firmu
se vidím až tak v posledních pěti letech.
Do té doby to bylo jen učení a výroba chyb
a problémů.
Váš otec založil tiskárnu v roce 1990.
Co ho k tomu tenkrát vedlo?
Táta má vystudovanou žurnalistiku na
Univerzitě Karlově, pracoval v ČTK a od
osmdesátých let působil jako šéfredaktor
časopisu Palcát. Dostal tam tenkrát na
starosti i tiskárnu. Chvíli byl ještě zástupcem
šéfredaktora Jihočeské pravdy,
nasbíral zkušenosti a mohl je pak zúročit.
Proto se rozhodl, že půjde do podnikání,
a proto to byl tisk.
Do roku 2007 jste dost investovali.
Kupovali jste stroje a stěhovali firmu do
Husovy kolonie v Budějovicích, jak vás
zasáhla krize?
My jsme si tenkrát vytvořili svou vlastní,
která předstihla tu celosvětovou. Firma
fungovala velmi dobře do roku 2005. Od
té doby jsme ale šli dolů. Mohli jsme si za
to sami a mohl jsem za to především já
s bráchou. Škodili jsme firmě svou nevědomostí,
neznali jsme obchod, neuměli
jednat s lidmi. Nejhorší bylo, že si to nikdo
z nás neuvědomoval. Od roku 2005 jsme
padali, během toho jsme se rozhodli pro
velké investice a pomalu jsme se řítili do
propasti.
Jak jste se jí vyhnuli?
Pro mě bylo zásadní, že jsem šel pracovat
do Prahy. Tím jsem se částečně osamostatnil
a mohl se vrátit s novými zkušenostmi.
Navíc jsme se tenkrát s tátou dost
semkli. Museli jsme změnit celkovou filozofii,
přístup k lidem, firma dostala nový
náboj a dnes je skutečně silná.
Jak se změnil trh v tisku od 90. let?
Především zmizely obsáhlé telefonní seznamy
a velké katalogy. Dneska je trendem
rychlost a určitá variabilita. Klienti objednávají
nižší náklady. Ale oproti devadesátým
letům obrovsky vzrostl počet objednavatelů.
V knihárnách vám řeknou, že v
devadesátých letech připravovali denně
tři knížky po dvacetitisícových nákladech,
dneska je to deset knížek po dvou tisících.
Elektronická média nás měla ohrozit,
ale ono se pořád tiskne, pořád se čte.
Sám jsem se v poslední době zase vrátil
ke knížkám, číst z papíru je příjemné
a také zdravější než si ničit oči svítícím
monitorem.
Rozumím tomu, že budete hájit
klasický tisk, ale není digitální informace
pohodlnější a třeba šetrnější
k přírodě?
Tisk se za posledních deset až patnáct
let hodně změnil, právě díky digitalizaci
– musel se přizpůsobit. Výroba je čím
dál ekologičtější, papír už není surovinou,
která by ničila lesy, více než 90 %
papíru je z druhotných surovin a navíc
se dá recyklovat pořád dokola. Když už
jednou nějakou tiskovinu – třeba knihu
máte, můžete ji půjčovat, má dlouhou
životnostt. Výroba elektronických čteček
a podobných zařízení včetně provozu
je sama o sobě ekologickou zátěží,
vydrží tři až čtyři roky a velmi těžko ji
recyklujete.
Pojďme na chvíli k číslům. Kolik tun
papíru ročně zpracujete?
Za rok je to kolem tří set tun.
Máte čtyři děti, nejmladší Stázince je rok
a půl. Končíte, nebo přibude další?
To je spíš otázka na manželku. Ale za mne
spíš ne, děti jsou pro mě velká motivace
a náboj pro život, baví mě věnovat se jim
a připravovat je pro život. To však vyžaduje
čas a energii, takže podělit se mezi čtyři
děti už dá zabrat, nerad bych je zanedbával.
O čas vás teď bude obírat i politické hnutí
NOVÁ GENERACE, které jste založil
a se kterým půjdete do krajských voleb.
Je to jedna spojená nádoba – bude mě to
obírat o čas, ale zase vím, že to dělám kvůli
dětem a svému okolí. Protože věřím, že
něco dokážeme změnit.
Co konkrétně? Na vašich stránkách
jsem našel tři základní teze.
Informace pouštíme postupně. Jsme v tom
trochu partyzáni, nechceme žádné peníze
od firem. Jasně, mohli bychom udělat pár
schůzek a získat dva miliony na kampaň,
věřím, že by se nám šance několikanásobně
zvýšily. Ale nechceme za sebou vláčet
takový závazek.
Jaký závazek?
Když vám někdo pošle větší peníze na
kampaň, samozřejmě očekává, že mu to
časem vrátíte. Že něco ovlivníte, něčemu
pomůžete. Tohle je jedna ze základních
věcí, které odmítáme. Nepřijímáme dary
nad padesát tisíc. Protože nechceme dělat
politiku pro úzkou skupinu lidí.
Jaká témata vás zajímají?
Hnutí NOVÁ GENERACE se snaží hledat
rozumná řešení. I k tomu má sloužit náš
blog. Ukazuje naši filozofii a doufáme, že
se s ní lidé názorově potkají. Ujasňujeme
si, co je špatně a co dobře. Třeba to, že se
investuje do letiště, ale Budějčáci nemají
pořádnou plovárnu. Už dávno tu měl být
další bazén nebo sportovní hala.. Ozývají
se hlasy, že by ji šlo přistavět k současným
krytým bazénům, ale málokdo si uvědomuje,
že budějcká plovárna patří mezi špičku
světové architektury. Chceme ji kazit kvůli
dalším bazénům? Nebo lze najít lepší
řešení?
Zrovna včera jsme se bavili s manželkou
o tom, že České Budějovice někdy připomínají
město v osmdesátých letech.
Není tu nic, co by mohlo oslovit místní
nebo turisty. Jihlava má zoologickou
zahradu, Liberec akvapark, čekáme,
že turistu ohromíme kašnou a Černou
věží, ale on jich viděl nespočet jinde.
Nic tady nezažije. A už se nikdy
nevrátí.
Problém je podle mého názoru v tom,
že se v Budějcích dvacet let nic podstatného
nedělalo. Město nemá koncepci, jak
sem přilákat lidi, ani jak zvýšit komfort
zdejších obyvatel. Za dvacet let se tu
provedly dvě zásadní investice, a to do
letiště a splavnění Vltavy. To je strašně
málo. Změny v centru udělali majitelé
domů, opravili fasády, ale radnice coby
velký hospodář neudělala nic. Dokázalo
se pohnout s Hlubokou, s Lipnem, ale
v Budějcích je to průšvih. A není to jen
problém Budějovic, dlouho odkládané
a nerealizované investice trápí i další města
a obce Jihočeského kraje. Poslední roky
se mnohde projevuje, jak málo, nebo spíš
neefektivně se investovalo v posledních
25 letech.
Jakému výsledku ve volbách věříte?
Pro Novou generaci je zásadní překonat
pět procent. Cokoliv bude nad tímto
číslem, je skvělý výsledek. Pak už můžeme
začít pracovat a ukazovat lidem, že to
myslíme vážně.

Vláďa Nadberežný - časopis Barbar 1. strana

Vláďa Nadberežný – časopis Barbar 1. strana

Vláďa Nadberežný - časopis Barbar 2. strana

Vláďa Nadberežný – časopis Barbar 2. strana