Centralizace vs. decentralizace

new-filip_small

Filip Šmaus

Poslední léta slyšíme, že stát se má vést jako podnik. Je to jen částečná pravda.

Podnikám více než 21 let. Když jsem začínal, byl boom decentralizace. Velké firmy s mnoha pobočkami nastavily základní chod celé společnosti a potom nechaly jednotlivá pracoviště řídit tak, jak bylo na místním trhu potřeba. Ukázkový příklad jsou banky: dříve se obchody v těchto institucích dělaly podle obyvatel – v jednom kraji šly více půjčky, v druhém zase lidé více stavěli a tak poradci uzavírali stavební spoření či hypotéky jak na běžícím páse a jinde si klienti zase uzavírali pojistky jak po másle.

Při hodinách ekonomiky jsme se učili, že po decentralizaci zase přijde období centralizace. A právě v něm se nyní ocitáme. Nehledí se tolik na potřeby lidí tu či jinde, ale vše prodáváme stejně a jak to my z marketingu nazýváme – jde o kobercový nálet. 

A právě z centralizace v politice mám obavy. Pokud je někdo z byznysu zvyklý vše řídit centrálně a podle svého, pak to zákonitě přenese i do politiky. Dokážete si ale představit, že Jihočeskému, Karlovarskému či Olomouckému kraji někdo bude shora nařizovat, jak a kde se mají stavět silnice, jak se mají chovat místní nemocnice či co se má dělat pro důchodce? Toho já se obávám. 

Nemusíme ale chodit daleko. Již se centralizace státu začíná projevovat ve zdravotnictví. V Jihočeském kraji přestane od 1. ledna fungovat dosud zaběhnutá a léty vypracovaná letecká záchranná služba a převezme ji armáda. Nikdo se představitelů kraje neptal, zda je to dobrý nápad, jestli je se současnou službou problém, kolik to stojí… prostě to uděláme. Že se investovalo x milionů do nového heliportu u Českých Budějovic je z mého pohledu nyní nepodstatné. Pro mne je průšvih to, že – když to převedeme do lékařské terminologii – přichází zásah do fungujícího organismu (současná síť leteckých záchranných služeb), kdy jeden zdravý orgán (jihočeská část) je nahrazena umělou ledvinou (armádní obsluhou). A když se nový orgán neosvědčí? Tak vrátíme původní, který je zatím v mrazáku, třeba se zase chytne. 

Třešničkou na pomyslném kyselém dortu je, že někteří kandidáti do krajského zastupitelstva tento krok svého mistra ještě podporují. Pokud se po 8. říjnu dostanou do vedení, můžeme se pravděpodobně těšit, že se nebudou hájit zájmy kraje, ale státu a kraj “sklopí uši”.

Ale pořád je tu naděje – přijít k volebním urnám a volit podle svého uvážení bez ohledu na předvolební sliby.

 

Filip Šmaus