Fašismus, komunismus a nyní „demokratismus“

Myslíte, že toto spojení k sobě nepatří? Souhlasím, že v mediální a politické masáži posledních 20 let je toto spojení pro část lidí ještě nepředstavitelné. Pokud ale neuděláme v roce 89 tlustou čáru, ale budeme naopak pečlivě a objektivně zkoumat historii od 1. světové války, najdeme neskutečnou spoustu paralel.

Vidím jediný rozdíl – komunisté sahali na život, demokraté na peníze

Po roce 89 nám zůstalo hodně společného – PR a politický marketing se výrazně zdokonalil, máme sice svobodu médií, ale ta hlavní píší stále na politickou objednávku, lidé jsou sledováni, odposloucháváni. Ale jedno demokraté nedělají – politické vraždy. Ne, že by nebyly, ale nejsou tak oficiální, jako před rokem 89. Vražda kmotra Mrázka by byla řešena na Pankráci, v dnešním systému jde o vyřizování účtů mafie. A tak žijeme v domnění, na jak vysoký level jsme to s tou demokracií dotáhli. Mohli bychom ve výčtu společných aspektů těch 3 systémů pokračovat, ale to by bylo popsáno hodně papíru.

Žilo se v každém systému, i za války

Nejsem člověk, který by si chtěl jen stěžovat. Když vidím problémy, tak je jdu radši řešit, než o nich dlouze debatovat. Ale lidé žili v každém systému, i za války. A naši rodiče – většinu z nich problémy míjely, tak jako dnešní generaci. Mne ale mrzí to, že vím, že tak jako se mohlo lépe žít dřív, tak i dnes jsou ty rezervy až příliš velké.

Kdo je tedy vinný?

Občas se ptám přátel z jiných politických stran a hnutí, proč tam ještě jsou, i přes ty korupční skandály. Vždy se mi dostane odpovědi, že přece nikdo nebyl odsouzen. Mohl bych souhlasit, ale stejně bychom mohli posuzovat – proč tedy vlastně kopeme do předlistopadových komunistů, když defakto za 25 let nebyl nikdo odsouzen? Mám to chápat tak, že ty činy neprovedly? A co fašisté? Díky neschopnosti systému Norimberských procesů, kde byla odsouzena jen hrstka hlavních a velké části se povedlo utéct do zahraničí, máme chápat, že se válečné zločiny nestaly? A rozebírat činnost Ústavu pro studium totalitních režimů, zda místo šetření spíš nezahaluje, je už také zbytečné.

Proto se nedivím, že jsou lidé schopni zločiny demokratismu (korupce, kšeftování s veřejnými penězi, apod.) stále omlouvat. Vždyť nikdo nezemřel. A tak zůstávají polistopadové kauzy, kdy stát i lidé přišly o stovky miliard, bez trestu.

Dá se rozumná demokracie ubránit „demokraticky“?

Tuto otázku si kladu často. Záměrně píšu „rozumná“, tedy taková, jakou by si asi představovala většina rozumných lidí. Mohli bychom obnovit politické procesy a zkrátka korupčníky pozavírat. To bychom ale byli zpět v 50-60 letech. I když už jsem zažil hodně špatného, pořád ještě věřím v hodnoty. Nepotřebuji k tomu náboženství, ale věřím, že budou-li se dávat dohromady lidé, kteří takové věci nepřipustí a tyto pozitivní hodnoty budou ve společnosti šířit, je to jediná šance na záchranu 🙂

 

Vláďa Nadberežný