Omlouvati se, je lidské, ba i politické…

JAIP

Vladislav Nadberežný

Slyšeli jste někdy od politika omluvu nebo uznání chyby? Taky ne? A není to škoda?

Já to chápu, přiznání chyby se v dnešní době rovná přiznání slabosti. Média a veřejnost vytváří neskutečný tlak. Neodpouští chybu, člověk nesmí vypadat jako pitomec. Jenže dělat pitomce z lidí přesvědčováním, že bílé kolečko je černý čtverec, je krátkozraké. Já chci dělat věci dlouhodobě a bez chyb to nejde. Nechápu, že jsme si nechali vnutit ten model bezchybných Supermanů. Vítěz bere vše, druhé místo se nepočítá.

Hrozí ztráta důvěry

Několik posledních let jsem ve firmě zažíval kolegu, který nikdy nepřiznal chybu. Špatně pro něj, ztratil důvěru. Ze začátku to šlo, lidi se s tím smiřovali a postupem času na jeho hru museli přistoupit. On nikdy nechyboval a nechybuje. Když chybu udělal, nikdy ji nepřiznal a vždy zamluvil. Pro všechny ostatní to bylo otravné, vždy sklopili hlavy a šli si dělat věci po svém.

Hrajeme fér

Zaplať pánbůh, že jsem ho poznal. A že jsem se poučil. Pro mě také nebylo příjemné přiznat chybu. Ale zkusil jsem to. A kupodivu – okolí to pochopilo a – nabídlo mi pomoc. A navíc, když kdokoliv v týmu udělal chybu, přiznal ji a nic netutlal. Výsledek? Chybovost se výrazně snížila. Prostě jsme hráli a hrajeme fér.

Buďme k sobě ohleduplní

A teď si zkusme představit, že zapneme televizi a tam vystoupí politik a férově, slušně a bez urážky řekne: omlouvám se, spletl jsem se. Neměl jsem dost informací. Uznávám chybu. Místo dogmatického utloukání pomocí lží. Nejsme vševědi a v dnešní složité době nemůžeme pod tlakem vše ihned vyhodnotit. Buďme k sobě ohleduplní a uznávejme chyby své i druhých.

Třeba se někdy dočkáme. Možná. Snad brzy zazní např. věta – omlouvám se, s tím článkem jsem přestřelil, beru zpět. Stoprocentně věřím tomu, že by se nejednalo o slabost, ale o vítězství, které by vedlo ke zklidnění rozbouřených vod.