Říká-li někdo EXIT, měl by umět říct i B…

Vladislav Nadberežný

Vladislav Nadberežný

 

Poslední měsíce je CZEXIT stále více populární téma, obzvlášť po BREXITu. Dokonce je včleněn do programů krajských voleb, ač s tím krajští politici nic nezmohou. Zastánci bijí na poplach vůči Bruselu, obhájci stále demagogicky obhajují nesčetné výhody členství a naši údajnou nevděčnost. Nikdo ale neříká B, stejně tak jako ve Velké Británii, kde o trochu větší populismus porazil ten lehce menší. Já rozhodně nejsem zastáncem EU jako instituce, opět projekt, který se vymkl původní myšlence. Ale proč ji zavrhovat jen proto, že jsme realizátory nechali utrhnout ze řetězu? A hlavně, co tedy po CZEXITu? Vždyť na něj nejsme vůbec připraveni.

Stačí jediný graf a je vše jasné:

graf-mpo

 

Tohoto grafu jsem si všiml v článku, který vysvětloval hloupost prezidenta Zemana a dalších, jenž se zastávají spolupráce s Ruskem a ztráta tohoto trhu nás prý nijak nepoškodí. Komentovat toto obzvlášť v jižních Čechách, kde jsme ztrátu ruského trhu silně pocítili, asi není třeba.

Ale podívejme se na ten graf jinak:

Kdybych z tohoto grafu odstranil popisky a ukázal jej jakémukoliv lepšímu obchodnímu řediteli s dotazem, jak se dívá na tento „business-plán“, řekl by, že tohle by udělal jenom sebevrah. Už na střední ekonomické nás učili diverzifikovat – rozdělit rizika. V praxi rozumné firmy realizují se svým největším zákazníkem maximálně cca 20% obratu. Ani s dodavateli se do takové závislosti pustí málokdo. Jistota je krásná věc, ale v praxi nefunguje.

Zkrátka si musíme přiznat, že těch 75% nemáme čím nahradit. Státní firmy u nás nejsou v módě (ač na západ od nás ve strategických odvětvích fungují) a malí a střední podnikatelé nemají podporu.

Česká republika je výrazně závislá a nesoběstačná

Czexit beru jako silné řeči partnera v manželství, který se najednou urazí a vykřikuje o odchodu. Ale je tomu druhému jen pro smích – ví, že nemá kam jít a nemá bez něj co jíst. Hrdost je důležitá, ale nesmí se skloubit s hloupostí. Nemáme aktuálně jiné trhy, případně je nám bráněn vstup. Nejsme potravinově soběstační. A státní rozpočet ne, že nemá rezervy, ale má hluboké dluhy.

Ten graf tedy nevěstí nic dobrého. Osobně smeknu před politiky, kteří dokáží zkrotit těch 75% na 30-40%, nahradit jinými případně výrazně posílit vnitřní trh ČR a přitom zachovat dobré zahraniční vztahy. Toto je na velkého diplomata 🙂

 

Hezký den, Vladislav Nadberežný