Stát nebo soukromník – zamyšlení…

Bc. Vladislav Nadberežný

Bc. Vladislav Nadberežný

 

Toť polistopadová otázka. Jako podnikatel bych měl jednoznačně říct – soukromník. Jako syn komunisty bych měl říct – stát 🙂

Souhlasím s tím, že hlavně soukromník – podnikatel, hledá nejefektivnější řešení za účelem zisku. Jenže ne každý to umí. A ne vždy je finanční zisk tím pravým, co je třeba hledat. Za 25 let jsem už viděl spoustu podnikatelů, u kterých nechápu, že ještě žijí. Ano, žijí, jsou navázáni na státní zakázky nebo mají neskutečné štěstí. Efektivita a podnikatelské problémy je netrápí.

Soukromé podnikání není všechno

Potkal jsem ale také spoustu manažerů ve státní správě, kteří se k veřejnému majetku chovali zodpovědněji než někteří podnikatelé ke svému soukromému. Neznáte? Co takoví ředitelé/ředitelky škol, starostové a starostky? Často se setkávám s ekonomikou a hospodařením těchto institucí a musím podotknout, že by je někteří podnikatelé nezvládli – vícezdrojové financování, neustále změny v zákonech i v informacích od úředníků, zodpovědnost apod. Klobouk dolů. Ale zaplať pánbůh za Listopad nejméně v jedné věci – dal možnost podnikání. 90. léta ukázala, že to není pro každého a bohužel si vybralo svoji daň (nutno podotknout, že tu daň za zkrachovalé banky, insolvence, tunely, apod. nezaplatil nikdo jiný než stát). Trápit se, že to byla daň vysoká, je zbytečné, ač je to velmi smutné. Nicméně se objevila i spousta šikovných, férových a poctivých podnikatelů, kteří zaměstnali a zaměstnávají desítky až stovky lidí, odvedli v naší zemi daně a proslavili se v Česku v i zahraničí.

Jsou ale obory, které by stát měl držet pevně v rukách a nenechat v nich „řádit“ podnikatelské dravce. Energetika, telekomunikace, zdravotnictví a další. Slibovat si, že díky regulačním orgánům je udrží na uzdě, je, jak vidíme, nereálné.

Podpora malým a středním podnikatelům je alfou a omegou

Tento model funguje na Západě a nutno podotknout, že úspěšně. Je smutné, že to byl právě Západ, který nás v 90. letech přesvědčoval o potřebě podnikání v každém oboru, o tom, že stát nemá nic řídit apod. Byl to nakonec Západ, který se k těmto modelům vrátil, protože přicházel o peníze. Nicméně podpora malým a středním podnikatelům je alfou a omegou např. Německa. Bohužel ne Česka, zde jsou podnikatelé lovnou zvěří.

Někdy slýchám o vzoru Anglii a Margaret Tchatcherové. Kam to ale Anglie dotáhla, to vidíme. Její superprivatizace zpočátku vypadala krásně, podnikatelé byli v zisku, ale druhotné a další efekty byly velmi nákladné. Privatizace zdravotnictví sice přinesla zisky podnikatelům, ti ale nabízeli výrazně horší servis (nejnižší cena), a tak např. díky stravování pacientů docházelo k masivnímu zhoršení zdravotního stavu a zvýšením finanční zátěže do následné péče.

Najít kompromis není jednoduché. V době růstu chtějí všichni privatizovat a podnikat. V době stagnace nebo nedej bože úpadku hledají podnikatelé záchranu u státu a pak to dopadá jako např. v současné době s OKD. A to už stát za posledních 25 let sanoval bankovnictví a další padlé obory.

Věřím v kompromis

Já věřím v kompromis a to, že spolu může fungovat obojí. Mé zkušenosti ani jinou možnost nedávají. Funguje to tak na Západě, tak proč by to nemohlo fungovat i u nás? Není to o systému, je to o lidech.

Role státu je tedy neoddiskutovatelná: hlídat zájmy občanů, ale nedusit malé a střední podnikatele.

Teď k tomu jen najít ty správné politiky a úředníky, prostě dobré lidi 🙂 Já v to věřím.