TTIP – moje osobní zkušenost

Vladislav Nadberežný

Vladislav Nadberežný

 

Snažím se řídit a posuzovat podle toho, co jsem v životě zažil a viděl. A nejinak je to ohledně TTIP – obchodní dohody mezi Evropskou unií a USA.

Loňské září pořádala Jihočeská hospodářská komora panelovou diskusi se zástupci evropského parlamentu a veřejností na půdě krajského zastupitelstva. Musím říci, že to pro mne byl velmi silný zážitek.

Sál byl poměrně plný jihočeských politiků, podnikatelů a veřejnosti. Proti nim za pultíkem stanuli – Dita Charanzová (europoslankyně za ANO), Pavel Poc (europoslanec za ČSSD), Jan Michal (vedoucí zastoupení Evropské komise v ČR) a další. Odpůrci TTIP (zástupce ČSSD a KSČM) nedorazili.

Úsměvné bylo už na začátku, že většina vedení kraje raději sál opustila, viděla v sále silné rozladění. Ale jejich krok chápu, posluchači odcházeli opravdu silně rozladěni.

Už první proslov nechal ztuhnout celý sál…

Úvod patřil panu Janu Michalovi (vedoucí zastoupení Evropské komise v ČR). Ve svém proslovu vyzdvihl nutnost přijetí dohody, její výhody, a vše zakončil větou, cituji: „JE NUTNÉ DO ČESKÉ REPUBLIKY IMPORTOVAT AMERICKÝ MODEL SVOBODY A DEMOKRACIE. JE VIDĚT, ŽE SI TU NEUMÍME VLÁDNOUT.“ Sál oněměl a nebylo dotazů. A tak pan Michal pokračoval: „jen a pouze americký trh zajistí prosperitu a zaměstnanost. Americký trh je šancí pro jihočeské firmy“.

Mezitím jsem pročítal brožurky položené na stole. Vše je jasné, transparentní a průhledné. Příběhy nadšených exportérů, kterým americký trh zvedl tržby o desítky procent a defakto bez něj nemohou žít. Nejsem už zrovna nejmladší a tak si pamatuji podobné brožurky z let 2000-2004, před naším vstupem do EU. Byli plné usměvavých Řeků, jejich příběhů o ekonomickém zázraku. Kde je Řecko díky EU dnes, už dobře víme. Nepopírám, že se nenajdou takové reálné příklady úspěšného exportu do USA, ale podnikatelské masy to nenasytí.

Když nebyly dotazy, nedalo mi to začít poznámkou a dotazem: „Když vás tak poslouchám, tak sedět v tomto sále v 70. letech, poslouchali bychom hesla se Sovětským svazem na věčné časy. Nyní posloucháme s USA na věčné časy. Skutečně není varianta více trhů?“. Dostalo se mi odpovědi, že přeci do Ruska vyvážet můžeme, jak ale pan Michal neodpověděl. A dále kromě USA jsou připraveny další trhy – Jižní Korea, Srí Lanka, apod. Komentář netřeba.

Nejvíce transparentní dohoda všech dob

Středobodem panelové diskuse byla transparentnost a přehlednost TTIP. Fakt na tom nezměnilo ani to, že sama moderátorka připomněla, že když si dělala přípravu, nesehnala moc dostupných a relevantních informací. Popravdě, zkoušel jsem také a se stejným výsledkem. Změť anglických stránek mi jako přehledná informace nepřišla. A v usměvavé brožurce jsem to také nenašel…

Korunu tomu ale nasadila europoslankyně paní Charanzová. Několik minut hájila, že je TTIP skutečně čitelná a jednoznačná smlouva. Za nějakou chvilku přišel z publika dotaz: „A jak vlastně taková jednání probíhají?“. V tu chvíli jsem ve tváři europoslankyně zahlédl zápal pro dobrodružství jenž znám z příběhů Indiana Jones: „No to byste netušili… na to je speciální budova, takový podzemní bunkr. Tam sjedete výtahem do podzemí, kde je skleněná jednací místnost. Před vstupem musíte odevzdat vše a dovnitř dostanete jen tužku a papír. Tyto při odchodu musíte odevzdat“. Bylo vidět, že si svoji úlohu náležitě užila. Po chvilce, kdy se sál probudil z letargie, dovolil si jeden pán dotaz: „No a prosím vás, co je na tomhle transparentní a veřejné??“. Odpověď pí Charanzové: „No to víte, tam se projednávají tak závažné věci, že se je nikdo nesmí dozvědět“. Opět nechávám otázku transparentnosti bez komentáře.

Šance pro české pivo?

O další zpestření se postarala opět europoslankyně za ANO pí. Charanzová. Po své prezentaci znalosti zahraničního obchodu, nám oznámila, že její prioritou v TTIP je prosazení kvalitního českého piva na americkém trhu. Prý miluje české pivo a tak to zařídí.

Dovolil jsem si tedy poznámku – zůstala bez reakce J, jací jsme my jihočeši nepohostinní, když ani delegaci nenabídneme něco z Budějovických piv na ochutnání, třeba americký Samson, nebo náš poslední český Budvar, zápasící o známku a přežití hlavně s kým (vy si jistě doplníte sami) J

Nevyrovnanost evropských zemí…

Další ukázkou absolutní tragédie byl dotaz, resp. spíš upozornění z davu, směrem k řečníkům. Slovo si vzali 2 zástupci České celní správy (osobně je dobře znám), kteří se ptali, jak je možné, že v rámci sjednocování certifikací EU s USA má např. Německo už cca 3.000 certifikátu, ale Česká republika jen asi 30-40? Protože se relevantní odpověď nedostavila, opět jsem se zeptal já: „Víte, to není jen o certifikátech, ale celkově – vnitřní trh EU není jednotný, ani po cca 11 letech, kdy v něm působíme, nejsou jednotná pravidla pro všechny stejná. Osobních zážitků v rámci exportu mám požehnaně a nejsem sám. A toto je příkladem, opět jsme na druhé koleji“. Odpovědí mi bylo, že za to může česká vláda, nikoliv europoslanci.

Amerika je jedním z nejsložitějších trhů světa

Trh USA skutečně není záchranou pro Českou republiku, natož jihočeský kraj. Moji kamarádi z IT prominou – ano, pro velmi malé procento firem a podnikatelů, obzvlášť v IT, je USA výborné. Ale ne pro většinu. Z jakýchkoliv jiných zemí přijíždí podnikatelské mise s úspěchem. Viděl jsem misi z USA a nebylo to nijak veselé – vysoce chráněný trh, sám představitel americké ambasády prohlásil: „To víte, náš trh není jednoduchý, nečekejte, že si sem jen tak někoho pustíme“.

 

Také vám připadá toto jak z jiného světa či sci-fi? Já si tak ještě několik hodin po skončení připadal. Ale bohužel ne. Toto je reálný obrázek současného stavu politiky. Věřte mi, že celý sál odcházel neskutečně znechucený. Tolik arogance a povrchnosti ze strany politiků směrem k daňovým poplatníkům sedícím v publiku, byla velmi silná káva. Já jen doufám, že aktuální stav, který spěje k ukončení dohod v rámci TTIP, je nadějí, že nás toto nečeká.

Vláďa Nadberežný